Rozhovor: Eva Marková

08.07.2019

Eva Marková je nejdéle působící členkou v oddíle kuželek TJ Unie Hlubina, kde strávila více než 50 let aktivní činnosti. Za sebou má bohatou a úspěšnou hráčskou kariéru, včetně titulu dorostenecké mistryně republiky, mezistátních zápasů, šestinásobnou účast na mistrovství republiky jednotlivců a působení v 1. lize žen. Nyní se věnuje mládeži a patří mezi nejvěrnější příznivce Hlubiny. 


Kuželky nejsou zrovna typický sport pro ženy. Jak ses k nim dostala?

Kuželky hrával můj tatínek a já se chodívala dívat na zápasy mužů Sokol Sadská, odkud také pocházím, a nikdy mně nenapadlo, že bych je hrála také. Bylo mi tehdy asi 13 let. Pak mně jednou tatínek vyzval, ať to taky zkusím. Začala jsme trénovat a kuželky se mi zalíbily tak, že mě nemohli dostat z kuželny domů. To bylo v roce 1958. O něco později začal hrát kuželky i můj bratr. Spolu s ním hrál tehdy ještě neznámý kluk Jaroslav Antonín (budoucí reprezentant ČSSR) a tak nás tři přihlásili do krajského přeboru dorostu.

V průběhu šedesátých let jsi to dotáhla dokonce do reprezentace ČSSR, přitom si hrála za poměrně malý oddíl ze Sadské. Jak se to stalo?

V posledním roce mého působení v dorostenecké kategorii jsem vyhrála ještě po dívčím jménem Košanová mistrovství ČSSR dorostenek. Psal se rok 1963. Po tomto úspěchu jsem se dostala do povědomí funkcionářů kuželkářského svazu a postupem času přišla i pozvánka do širšího výběru reprezentace žen, za kterou jsem odehrála několik mezistátních utkání. To bylo ještě před mým stěhováním do Ostravy.

V roce 1967 jsi s manželem přišla do Ostravy. Jak se udál tvůj příchod na Hlubinu?

V létě toho roku jsem se zúčastnila mezinárodního turnaje smíšených dvojic v Bratislavě, kde jsme společně s Jiřím Ševčíkem z Přerova skončili čtvrtí. Na tomto turnaji byl také rozhodčí z Ostravy pan Augustin Berka, který mi nabídl, jestli nechci hrát za Hlubinu. Byla jsem ráda, že můžu v kuželkách pokračovat i v Ostravě a tak jsem se stala členkou oddílu, ve kterém jsme dosud.

Měla jsi někdy nějaký kuželkářský vzor, hráče, nebo hráčku, které ses chtěla vyrovnat?

Můj vzor od dorosteneckých let byla Marie Lauerová (Švorbová) hráčka Kolína, reprezentace a pak i reprezentační trenérka. Dále to byla hráčka ze Sadské Anna Jirásková. Po přechodu na Moravu jsem obdivovala hru další reprezentantky Vlasty Šindlerové z Přerova.

Jaké byly začátky na Hlubině?

Přijetí na Hlubině bylo příznivé, v té době byli v oddíle rádi, že mají další nové členy (hrál i manžel). Nejprve jsem hrála soutěže s muži. V roce 1977 vzniklo samostatné družstvo žen, se kterým jsme hrály krajský přebor.

V letech 1998 až 2004 si hrála za Hlubinu první ligu žen. Jak na toto úspěšné období vzpomínáš?

V roce 1992 naše družstvo žen vybojovalo postup do 2. ligy a v roce 1998 jsme tuto soutěž vyhrály a po úspěšné kvalifikaci postoupily do 1. ligy žen. Na zápasy v první lize vzpomínám velice ráda, protože jsme nastupovaly v zápasech po celé republice, kde jsem se potkávala s holkama, které jsem poznala na začátku své kariéry. Domácí zápasy na Hlubině měly vynikající atmosféru, bylo vždy plné hlediště a všichni nám fandili. Byli jsme výborná parta, pomáhaly jsme si a přály jedna druhé úspěch.

V roce 2004, po sestupu z 1. ligy, se však úspěšné ženské družstvo prakticky rozpadlo. Polovina hráček odešla z Hlubiny hrát 2. ligu do Opavy. Ty jsi ale zůstala, proč?

Nechtěla jsem přestoupit, protože vždycky jsem měla zásadu, že člověk musí tvrdě trénovat, aby měl výsledky, a dojíždění do Opavy na tréninky už jsem ve svém věku nechtěla absolvovat. Na Hlubině se mnou do 3. ligy žen nepočítali a tak jsem raději zvolila působení v družstvu Hlubiny "C" v okresním přeboru.

Nelituješ, že jsi místo ligy začala hrát okres, když jsi stále měla svými výkony na víc?

V žádném případě nelituji. V družstvu "C" byl bezva kolektiv a i když jsme hráli "jen" okresní přebor, hra mě velice bavila a o to jde především. Hrála jsem v jednom týmu společně se synem i vnukem, což pro mě byla další motivace podat dobrý výkon, abych jim nedělala ostudu :-)  A taky jsem chtěla ukázat, že ještě nepatřím do starého železa. Navíc i v této soutěži hraje plno dobrých hráčů a vyhrát ji není jednoduché. Nám se to povedlo celkem čtyřikrát a byl to vždy úžasný pocit získat pohár pro vítěze a oslavit si výhru se spoluhráči.

Sezóna 2015/2016 byla poslední ve Tvé dlouhé kariéře. Co o tom rozhodlo?

Důvodem byly zdravotní problémy se zády a kyčelním kloubem. Už jsem nemohla podávat stoprocentní výkon a tak jsem se rozhodla hráčskou kariéru ukončit. Zkrátka v nejlepším je třeba skončit (pozn.: v této sezóně Hlubina "C" vyhrála okresní přebor a vybojovala postup do krajského přeboru).

I když už nehraješ, stále kuželkami žiješ. Chodíš na zápasy Hlubiny a od loňského podzimu se také věnuješ nastupující kuželkářské mládeži. Opravdu Tě kuželky ani po těch letech neomrzely?

V žádném případě. Soboty trávím na kuželkách. Chodím fandit na zápasy Béčka v krajském přeboru a ligového "A" do Poruby. Občas zavítám i na zápas okresního přeboru v týdnu. Jednou týdně chodím na tréninky nastupující hlubinské kuželkářské generace. Rozhodla jsme se pomoci a své zkušenosti předávat mladším. Kuželky sleduji i na internetu - naposledy živé vysílání z Mistrovství světa 2019 v Rokycanech.

Když srovnáš kuželky kdysi s tím, co jsi mohla vidět například teď na MS v Rokycanech, jak by toto srovnání dopadlo?

Je to v mnohém úplně jiné. Dříve se stavěly kuželky ručně, hráči zapisovali každý hod, místo toho dnes vše dělají automaty. Ostatní hráči týmu tak mohou fandit a podporovat spoluhráče. Hrají se vyšší výsledky a to díky novým technologiím mazání, materiálu kuželek apod. Ale i přesto všechno hráč musí chtít a mít zájem o kuželky, poctivě trénovat, protože bez toho mu to samo padat stejně nebude. A to je na kuželkách krásné.

Co říkáš na uplynulou sezónu a jak vidíš budoucnost Hlubiny?

Je mi líto, že se Áčko neudrželo ve 2. lize. Měli problémy se sestavou a mnohdy nehráli v nejsilnějším složení a to asi rozhodlo. Přesto je budu chodit i nadále podporovat na zápasy 3. ligy, aby se za rok vrátili zpět. Družstvo "B" mi udělalo velkou radost druhým místem v krajském přeboru a věřím, že příští sezónu budou hrát stejně dobře. Budoucnost našeho oddílu vidím v mládeži, proto budu ráda, když se podaří přivést další nové, mladé členy.