Vzpomínka na Aničku Káňovou

10.04.2020

Letos uplyne pět let, co nás navždy opustila dlouholetá členka našeho oddílu, hráčka, funkcionářka, trenérka mládeže, rozhodčí, ale hlavně úžasný člověk, paní Anna Káňová. Připomeňme si tímto článkem její hlubinský příběh doplněný o vzpomínky na ní.

Ke kuželkám Aničku přivedl její manžel Jaroslav, který hrával za Hlubinu a patřil mezi přední hráče našeho oddílů na přelomu 60. a 70. let minulého století. Anička i přes svůj handicap (amputace dolní končetiny pod kolenem) začala, nejprve "tajně", trénovat a v sezóně 1974/1975 nastupovat za družstvo Hlubina "C" v okresním přeboru. Když bylo na podzim 1977 vytvořeno samostatné družstvo žen, byla jedním ze základních kamenů tohoto týmu, a to nepřetržitě až do roku 1988. Jejími největšími hráčskými úspěchy v té době bylo 4. místo s družstvem žen v krajském přeboru v sezóně 1979/80 a 3. místo v přeborech jednotlivkyň v roce 1980, které znamenalo její postup na krajské přebory.

Kromě své hráčské kariéry se také aktivně zapojila do vedení našeho klubu. Koncem roku 1975 se stala předsedkyní našeho oddílu a tuto funkci vykonávala až do počátku 90. let. Současně byla i členkou výboru a organizačním pracovníkem i dlouho poté, co už klubu předsedali její nástupci. Dá se říci, že na vedení oddílu se podílela více než třicet let. Po smrti svého muže v roce 1985 pokračovala v jeho odkazu a vydala se rovněž na dráhu rozhodčí. Od té doby "odpískala" nespočet utkání krajských i ligových soutěží.

V 90. letech přišly její významné úspěchy v soutěžích tělesně postižených sportovců. V roce 1991 získala titul mistryně ČSFR v kategorii LP (lehce postižení) a v roce 1997 v České Třebové mistrovství republiky vyhrála podruhé. O rok později na kuželně Minervy Opava pak dovršila zlatý hattrick a zaslouženě byla v prosinci 1998 vyhlášena Svazem tělesně postižených sportovců kuželkářkou ČR roku mezi hendikepovanými. Stala se tak historicky první vítězkou této ankety. Stejné ocenění získala i v roce 2000 na vyhlašování ankety kuželkář roku a tisíciletí. V roce 2001 se konalo mistrovství ČR tělesně postižených na Hlubině a Anička v domácím prostředí obsadila druhé místo, které obhájila i o rok později na kuželně Sokola Rybník. V roce 2002 se potřetí stala kuželkářkou roku. V roce 2003 vybojovala na MČR v Rýmařově už svůj čtvrtý titul mistryně republiky a o dva roky později na stejném místě získala na MČR pomyslné stříbro.

Úspěšně si vedla nadále i v konfrontaci se "zdravými" kuželkáři. V letech 1995, 1996 a 1998 se stala vítězkou turnaje veteránů pořádaného naším oddílem pro hráče nad 55 let. Konec 80. a celá 90. léta odehrála v městské soutěži, kde předávala své cenné zkušenosti začínajícím spoluhráčům. A od toho už byl jen krůček k trenérské činnosti a práci s mládeží

V polovině 90. let převzala Anička společně s Martinem Skopalem vedení hlubinské mládeže. Tato dvojice stála za výsledky úspěšného družstva dorostenců, které v oblastním přeboru vybojovalo v letech 2000 až 2003 tři druhá a jedno třetí místo. V sezóně 2003/2004 pak už sama dovedla dorostence k titulu a postupu do Severomoravské divize. A nejenom to. V sezóně 2001/2002 Hlubina poprvé v historii oddílu vytvořila i družstvo dorostenek hrající severomoravský oblastní přebor. Od roku 2000 se Anička s Martinem kromě dorostenců věnovali také výchově mladších žáků a "objížděli" s nimi turnaje tehdy začínajícího Poháru mladých nadějí. A výsledky jejich trenérské práce přinesly ovoce v podobě postupu Tomáše Rechtorise na MČR žáků v roce 2000 a Martina Marka v roce 2005. Mládežnická základna tehdy čítala více než deset dětí. Co bychom za to dnes dali. Z tohoto pohledu patří přelom století k výjimečným obdobím našeho klubu z pohledu výchovy mladých kuželkářů a velký dík a obdiv za to patří především Aničce Káňové i Martinovi Skopalovi.

Současně s trénováním mládeže dál sama aktivně hrála. Nejprve v okresním přeboru a po sestupu našich žen z první ligy v roce 2004 a následnému odchodu většiny kádru z Hlubiny, si také zahrála čtyři sezóny 2. moravskoslezskou kuželkářskou ligu. V sezóně 2007/2008 pomohla Hlubině "C" svými výkony k vítězství v okresním přeboru a postupu do kraje. V téže sezóně dosáhla i na svůj největší úspěch v přeborech jednotlivců, když obsadila 3. místo na OP seniorek a postoupila na KP. Naposledy v hlubinském dresu nastoupila v sezóně 2014/2015.

Kromě toho dlouhá léta tvořila společně s Marií Majárovou dvojici, která trávila na kuželně nespočet hodin a společně se starala o provoz bufetu a klubovny v době tréninků, zápasů, turnajů, ale i firemních, klubových, či jiných akcí. V létě 2015 bohužel Anička Káňová navždy odešla do kuželkářského nebe. 

Na tuto nezapomenutelnou osobnost našeho klubu budeme vždy s úctou vzpomínat. Aničko, děkujeme Ti za vše, co jsi pro Hlubinu udělala.



A jak na Aničku vzpomínají současní členové oddílu?

Eva Marková
"Když jsme se v roce 1967 přistěhovali s manželem do Ostravy stali jsme se členy Hlubiny. Postupně jsem se seznamovala s lidmi z našeho oddílu. Jednou z nich byla i Anička Káňová, která v tu dobu ještě kuželky nehrála. Myslím si, že jsme si "padly do oka". Za nedlouho jsem zjistila, že chodí tajně trénovat s Jarkem, svým manželem, který hrál soutěž mužů. Pamatuji si, že měla zájem o dění v klubu, chodila s námi fandit "našim klukům" a postupem času začala chodit na tréninky s námi. Dovedla získat i další hráčky, když naše družstvo mělo naději na postup do krajské soutěže a bylo nutné vytvořit družstvo žen. Postupně se zajímala i o možnost rozhodování zápasů a stala se rozhodčí. Prosazovala se i jako hráčka. V kategorii tělesně postižených a dosahovala pěkných výsledků v krajských i republikových soutěžích. Přispěla i k zajišťování pořádání Turnaje tělesně postižených na Hlubině, který se konal docela dlouhou dobu a získal si značnou oblibu mezi kluby po celé republice. V pozdější době podporovala i to, aby Hlubina měla mládež. I to se jí dařilo. Věnovala dětem hodně času. S některými se setkáváme dosud a jsou oporami Hlubiny."

Tomáš Rechtoris
"Aničku jsem poznal v žákovském věku, kdy jsem poprvé přišel na kuželnu. Společně s dalšími kluky si nás vzala na starost. Nevím, jak se jí podařilo nás zkrotit, asi to bylo jejím nekonečnou trpělivostí a klidem. Tyto vlastnosti mám s Aničkou spojené nejvíce. Postupně mě brala spíše jako svého vnuka než svěřence a ten vztah byl oboustranný. Za ta léta jsem od Aničky dostal spousty dobrých rad a nejen v kuželkách. Vždy na ní budu vzpomínat jako na jednoho z nejhodnějších lidí, které jsem kdy potkal."

Martin Marek
"Aničku si pamatuji jako nesmírně dobrosrdečného a obětavého člověka. Vzpomínám, kolik let se mnou a dalšími žáky objížděla Pohár mladých nadějí, kolikrát jsme se jí cestou rozutekli po vlaku a dělali neplechu... nebylo to pro ni jednoduché, měla s námi nekonečnou trpělivost. Pamatuji také na své vůbec první Mistrovství ČR v Rokycanech, na které mě doprovázela právě ona. Vděčím jí za hodně. Hlavně za čas, který mi nejen v tréninku věnovala, za trpělivost, když mi pomáhala kuželkářsky růst. Vybavím si její větu: "Vím, že ty kuželky nikdy hrát nepřestaneš". A měla pravdu, kuželky jsou můj život, také díky ní. Velmi mě mrzí, že již není mezi námi, s úctou na ni vzpomínám."

Michaela Černá
"Při vzpomínce na Aničku mám slzy v očích i úsměv na tváři. Moc mi tato jedinečná osoba chybí. Byla jak babička, velké srdce, pochopení, srdečnost. Jen díky ní jsem u kuželek zůstala. Věděla, jak nováčka motivovat a ukázat mu na kuželkách to krásné a jedinečné. Byla mi velkým vzorem. Pro mé dvě dcery byla hodná teta na hlídání, která jim dovolila popsat tabuli na kuželně, která jim ve vlaku povídala pohádky, která je vozila v kočárku, když já jsem hrála. Prostě jedinečný člověk, který bude vždy v mém srdci."

Pavel Marek
"Aničku si pamatuji jako člověka, kterého jsem snad nikdy neviděl se mračit. Byla vždy milá a příjemná. Pro Hlubinu, jak se říká "dýchala". Všechny brala jako svou velkou rodinu a kuželna byl její druhý domov. Kdykoliv hrála Hlubina, za každého stavu neúnavně povzbuzovala svým nenapodobitelným způsobem. Nikdy nechtěla být středem pozornosti. Pamatuji si, když jsme v roce 2009 vyhráli s Céčkem městský přebor a chtěli si udělat fotku mistrovského týmu, tak jsme ji dlouho museli přemlouvat, aby se vyfotila s námi. Říkala, že si to ani nezaslouží, když vlastně odehrála za nás jen pár zápasů jako náhradník. Tak moc byla skromná. Takových lidí jako byla Anička jsem v životě mnoho nepotkal. Budu na ni vždy rád vzpomínat."

Hana Vlčková
"Na Aničku mám jen ty hezké vzpomínky. Mám je spojené Anička plus moje mamka, kde byly celé dlouhé roky na kuželně spolu. Při hraní zápasů,pořádaní různých akcí, memoriály, turnaje atd. Byla jsem s nimi, a to jsou pro mě mé hezké vzpomínky na Aničku. Když se řekne Hlubina, hned se mi vybaví jména Anička Káňová a Marie Majárová. To jsou moje vzpomínky na dvě Hlubinské hrdinky."