Rozhovor: Dana Wiedermannová

Když před kuželkáři vyslovíte jméno Dana Wiedermannová, všem se okamžitě vybaví Zábřeh na Moravě. Málokdo ale ví, že Dana začínala s kuželkami, ještě pod jménem Gasczyková v Ostravě. Za Hlubinu odehrála sice "jen" dvě a půl sezóny, ale na Ostravu nezanevřela a každoročně se sem vrací jako pravidelná účastnice hlubinských memoriálů nebo maratónů. Její úspěšná kariéra je však již dlouho spojena s kuželkářským klubem v Zábřehu. O ní ale i o jiných tématech se dočtete v následujícím rozhovoru.

Kuželky nejsou zrovna typický sport pro ženy. Jak ses k nim dostala?

Kuželky jsem začala hrát ve dvanácti letech za TJ ROMO Ostrava a přivedla mně k nim má starší sestra Radka. Bydleli jsme totiž nedaleko podniku ROMO, kde pracovala moje mamka. Součástí areálu továrny byl také závodní klub s kuželnou a tam jsem si poprvé zkusila tento sport. Ještě jako dorostenka jsem pak přestoupila do Vítkovic, kde tehdy vedl mládež pan Matula. V juniorkách jsem přešla na Hlubinu, kam mně znovu "stáhla" moje sestra Radka, která zde už dva roky hrála.

V letech 1980 až 1982 jsi ještě velmi mladá hrávala za ženy Hlubiny krajský přebor. Tvými spoluhráčkami byly tehdy Eva Marková, Milada Krečmerová, Anna Káňová, Marie Schichorová, Marie Zemková, tvoje sestra Radka nebo mamka Marie. Jak vzpomínáš na ostravské začátky své kariéry?

Na mé začátky na Hlubině vzpomínám ráda. Byla tam dobrá parta, a i když jsem byla v té době hodně mladá, moje starší spoluhráčky mně mezi sebe přijaly velmi dobře. Odehrála jsem zde dvě a půl sezóny.

Na jaře 1983 jsi odešla do Zábřehu na Moravě. Zdejší družstvo žen hrálo tehdy stejnou soutěž jako Hlubina. Co bylo tedy důvodem přestupu?

Tím důvodem byla rodina. Na jaře 1983 jsem se v Zábřehu provdala, přestěhovala se tam a narodila se mi tady i první dcera Dana. Můj manžel byl také kuželkář, takže jsem pokračovala v kuželkách i tady.

V Zábřehu si po deseti letech působení vybojovala se svými spoluhráčkami v sezóně 1993/94 historický postup do 1. ligy žen. Co, nebo kdo se ti vybaví z této úspěšné postupové sezóny?

Byl to pěkný rok. Nikdo z nás tomu moc nevěřil, že se nám povede postoupit do 1. ligy, ale nakonec se to podařilo. Myslím, že jsme tehdy bojovaly o postup hlavně s holkami ze Zory Olomouc.

V letech 1995 a 1996 jsi dosáhla své nejlepší individuální výsledy, kterými byly druhé a třetí místo na MČR žen ve Vyškově a o rok později v Praze. Jak tyto výsledky hodnotíš s odstupem času?

V těch letech jsem chytla "fazonu". Hrálo se mi velmi dobře a dokázala to potvrdit i pěkným umístěním na republice.

Před mistrovstvím světa konaném v roce 1996 v Praze jsi měla reprezentační formu. Zahrála sis někdy v národním týmu nebo na mistrovsví světa?

Před mistrovstvím světa v Praze 1996 jsem byla v širším kádru reprezentace a zúčastnila se i několika mezistátních utkání. Na mistrovství jsem jela v roli náhradníka, ale jako oficiální členka národního týmu. Nakonec jsem si na MS i zahrála a to za "B" tým České republiky, který hrál mimo soutěž a doplnil volné místo ve startovní listině soutěže družstev.

V roce 1998 postoupily ženy Hlubiny do 1. ligy. V listopadu téhož roku jsi přijela v barvách Zábřehu na Hlubinu k ligovému zápasu. Vzpomeneš si ještě jaký to byl pocit, jaký to byl zápas?

 Před tímto zápasem jsem se necítila úplně v pohodě. Nebylo to pro mne lehké nastoupit na Hlubině proti bývalým spoluhráčkám. Naše holky si ze mě dělaly srandu, že to tady znám, a proto tady dobře zahraji. Já jim říkala, že to je prostě "jiný" zápas než obvykle. Také si pamatuji, že rozhodčím tohoto utkání byl pan Weiss z Opavy. Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem zahrála tak pěkné číslo. Pak jsem s radostí poručila panáka jak našim, tak i holkám z Hlubiny. Pamatuji si, že mně za mou hru pochválila i tehdy má protihráčka Eva Marková. Řekla mi, že jsem hrála pěkně a byla radost se na to dívat. 
(pozn. družstvo Zábřehu tehdy vyhrálo a vytvořilo dosud platný rekord hlubinské kuželny na 6x100hs výkonem 2661 bodů a zároveň Dana Wiedermannová vytvořila nový rekord žen výkonem 498 bodů)

Od druhé poloviny 90. let patřily ženy Zábřehu ke špičce 1. ligy a končily na medailových příčkách. Kdo byly vašimi hlavními soupeřkami a co chybělo k dosažení vytouženého titulu?

Velkými soupeřkami byla vždy Slavia Praha. Vždy jsme hráli tak, abychom se zúčastnili nějaké evropského poháru, což zaručoval titul nebo druhá příčka v lize. Někdy nám chybělo k tomu titulu i trochu toho štěstí. Jako například v sezóně 2005/06, kdy jsme měly stejně bodů jako Slavia, ale o dva pomocné body horší skóre.

Přesto, druhé místo v lize zaručovalo start v Evropském poháru družstev, kterého ses zúčastnila celkem sedmkrát. Na který z nich nejraději vzpomínáš a proč?

Poháry byly vždy super. Hrálo se turnajovým způsobem za účasti týmů z celé Evropy. Po základní části následovalo play-off čtyř nejlepších. Bylo to něco jiného než liga. Hrálo se na skládaných drahách, na které jsme od nás nebyly zvyklé. Taky to vše kolem organizace bylo pro nás nové např. antidopingové kontroly vybraných hráček, teplákové soupravy musely být s názvem státu a klubu. Pamatuji si, že jedna naše hráčku si musela dokonce jít na pokyn rozhodčího vyměnit ponožky, aby je měla stejné jako ostatní z týmu.

Vzpomínám si, že na první Evropský pohár jsme z finančních důvodů ani neodjely. Část financí hradil kuželkářský svaz, ale zbytek si musel zajistit oddíl sám. Bohužel tehdy se to nepovedlo, ale na další ročníky už jsme pravidelně jezdily. V paměti mám nejvíce rok 1997, kdy jsme v Rumunské Hunedoaře obsadily 4. místo. Tehdy nám k medaili chybělo asi jen 20 kuželek. Ráda vzpomínám na všechny pohárové turnaje, protože člověk tak získával zkušenosti a zažil neopakovatelnou atmosféru mezinárodních soutěží.

V sezóně 2006/07 přišel konečně mistrovský titul a v roce 2007 účast ve Světovém poháru družstev v polské Gostyni, kde jste obsadily vynikající čtvrté místo. Kromě tebe a obou tvých dcer Dany a Hany, tvořili toto úspěšné družstvo P. Keprtová, J. Killarová, K. Mísařová, R. Švubová a trenér Luděk Keprt. Co se ti vybaví při vzpomínce na tyto úspěchy, na toto družstvo?

Byl to náš první titul, takže se slavilo. Vzpomínám, že jsme od našich chlapů dostaly hned po posledním zápase v šatně sprchu šampaňského. No a Světový pohár, to tehdy byl obrovský úspěch. Ani jsme tomu nemohly uvěřit co jsme dokázaly. Některé z nás si i poplakaly. Oslavy byly velké a končily až druhý den ráno. Jeli s námi i někteří naši fanoušci, takže jsme to společně pořádně zapili.

Kuželky hrají také obě tvoje dcery, a to velmi úspěšně. Obě válí v zahraničních soutěžích a jsou členkami české reprezentace. Určitě ti dělají radost. Co bys nám o nich prozradila?

Holky začaly hrát kuželky už v žákovském věku. Postupně se svými výkony dostaly do ligového družstva Zábřehu a zahrály si zde i evropské poháry. Tím získaly zkušenosti, které jim pomohly i k cestě do reprezentace a přestupu do zahraniční. Hanka hraje v cizině už 13 let a Danča 10 let. Obě startují v rakouské Superlize za BBSV WIEN a vedou si tam velice dobře.

Postupně jsi se věkem dostala do kategorie seniorek, ale je vidět, že kuželky stále umíš, což ukazují i tvé čtyři účasti na MČR této kategorie.

Mezi seniorkami startuji od roku 2013. Zatím nejlepší umístění jsem uhrála na MČR v témže roce v Podbořanech, kde jsem skončila na 3. místě.

První ligu hraješ přes dvacet let i s mnohem mladšími spoluhráčkami. Jak to děláš, že jsi pořád mezi nejlepšími?

Je to o pravidelném tréninku. Já chodím trénovat dvakrát týdně, vždycky tak hodinku. Bez toho to nejde. Občas vyrazíme s holkami z týmu na kola, ale nějakou speciální kondiční přípravu nemám.

Pravidelně se účastníš hlubinských memoriálů, které si mnohokrát vyhrála. Jak vzpomínáš na atmosféru a svoji účast na těchto turnajích?

Ráda jezdím po turnajích a taky jsem nezanevřela na Hlubinu, a proto se tam ráda vracím, prostě se mi tam líbí.

V roce 2020 byly při memoriálu na Hlubině k vidění opět výborné výkony. Uvidíme tě v Ostravě na některém z jeho příštích ročníků?

Poslední dva ročníky jsme nehrála z důvodu zranění ruky a zdravotních problémů, ale pokud to zdraví dovolí určitě ráda na další ročník memoriálu do Ostravy přijedu.

Od přestupu z Hlubiny do Zábřehu už to bude téměř čtyřicet let, ale přesto tě stále považujeme za "naši". Chtěla bys na závěr něco vzkázat čtenářům našich stránek a hlubinským kuželkářům?

Především, abychom byli všichni zdraví a mohli zase dělat náš milovaný sport a potkávat se s přáteli.

Na závěr si připomeňme největší úspěchy dosavadní kariéry Dany Wiedermannové.

Individuální:

• 11x postup na MČR žen 1995, 1996, 2002, 2004-2006, 2008 a 2010-2012
• 2. místo na MČR žen 1995 ve Vyškově
• 3. místo na MČR žen 1996 v Praze
• 4x postup na MČR seniorek 2013, 2014, 2016 a 2018
• 3. místo na MČR seniorek 2013 v Podbořanech
• starty za reprezentaci ČR včetně MS 1996 v Praze

Týmové:

• 24 sezón v 1. lize žen
• 1x titul mistryně ČR družstev v sezóně 2006/07
• 1x účast na Světovém poháru družstev 2007 v Gostyni (Polsko) - 4. místo
• 8x titul vicemistryně ČR družstev
• 7x účast na Evropském poháru družstev - nejlepší umístění 4. místo v roce 1997 v Hunedoaře (Rumunsko)
• 1x účast na Poháru NBC - 3. místo v roce 2003 v Novem Sadu (Srbsko)

- pm -